Druhy vedlejších vět:

▫ vedlejší věta přívlastková (Jaký? Který? Čí?): vyjadřuje přívlastek některého podstatného jména věty řídicí, na němž závisí, blíže ho určuje nebo omezuje jeho význam, stojí zpravidla hned za jménem, které rozvíjí, spojovací výrazy: vztažná zájmena a příslovce (který, jenž, kdo, co, kde, odkud, kam, kudy aj.), někdy spojky že, aby, jak, zda. (Úspěšně složil zkoušku, která byla velmi obtížná. Zavolali ho ve chvíli, kdy usnul. Lákala ho představa, že by mohl zvítězit.) ▫ vedlejší věta předmětná (pádové otázky kromě 1. a 5. pádu): vyjadřuje předmět řídící věty, závisí na slovese věty řídící, někdy na přídavném jménu, spojovací výrazy: spojky že, aby, jak (Vzkázal, že hodina odpadla. Nechci, aby k nám přišel.), vztažná zájmena kdo, co (Řekni, kdo to je.), vztažná příslovce kde, kam, odkud (Zeptal se, odkud přichází. Zajímalo ho, kam večer půjdeme.) ▫ vedlejší věta příslovečné: vyjadřují příslovečné určení věty řídící, různé okolnosti jejího děje; rozvíjí sloveso v přísudku, přídavné jméno nebo příslovce věty řídící. – věty příslovečné dále rozdělujeme na:▫ místní (Kde? Odkud? Kudy? Kam?): vyjadřují místní určení, spojovací výrazy: vztažné příslovce kde, kam, odkud, kudy… (Rozloučili se tam, kde se poprvé setkali. Chtěl se vrátit tam, odkud přišel.) ▫ časové (Kdy? Odkdy? Dokdy? Jak dlouho? Jak často?): vyjadřují časovou okolnost děje věty hlavní, spojovací výrazy: časové spojky a vztažná příslovce když, až, jakmile, jen, jak, sotva, sotvaže, zatímco, dříve než, kdykoli aj. (Když se vracel domů, začalo pršet. Jednali tak dlouho, až našli řešení. Zatímco se učila, Petr šel do kina. Kdykoli ho bolela hlava, vzal si prášek.)