Slovotvorba

– nauka o tvoření nových slov· textologie – o mluvených a psaných projevech, o stavbě souvislých jazykových celků· stylistika – nauka o slohu, o způsobu výběru a použití jazykových prostředků v určitém slohovém útvaru· historická mluvnice – výzkum starších vývojových fází jazyka, dějiny jazyka· dialektologie – studium nářečí· obecná jazykověda – zobecnění poznatků všech jazykovědných oborů (o původu jazyka a řeči, vztahu jazyka a myšlení apod.)· výzkum jednotlivých jazyků Þ bohemistika, anglistika, germanistika, romanistika, hispanistika, rusistika apod.; slavistika (studium slovanských jazyků, o původu, kultuře, dějinách Slovanů)· mezioborové disciplíny – sociolingvistika, psycholingvistika, matematická lingvistika, lingvodidaktika aj. Norma a kodifikace· jazyková norma – soubor uznávaných a obecně přijatých, ustálených jazykových prostředků a závazných pravidel jejich užívání (v pravopisu, výslovnosti, tvarosloví)· kodifikace – zpracování jazykové normy, popis a výklad normy, slouží k poučení uživatele, podporuje vývojové tendence – základní kodifikační příručky: ▫ Pravidla českého pravopisu (školní vydání s tvary slov a výslovností, nebo akademické vydání s rozšířenou slovní zásobou)▫ mluvnice – např. Styblík, V. a kol.: Základní mluvnice českého jazyka. Praha 2000 Grepl, M., Jelínek, M. a kol.: Příruční mluvnice češtiny. Praha 1995 Čechová, M. a kol.: Čeština – řeč a jazyk. Praha 1996▫ slovník jazykový, výkladovýSlovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost – SSČ, 2. opr. vyd. Praha 1994Slovník spisovného jazyka českého – SSJČ, 2. vyd. Praha 1989