Literatura 10. a 11. století

Období 10. a 11. století je obdobím zápasu staroslověnské a latinské literatury a liturgie. Rozvoj písemnictví a vzdělanosti jako takové je neodlučně spjat s rozvojem a šířením křesťanství. Centrem staroslověnské vzdělanosti byl Sázavský klášter (později, za Karla IV., klášter Na Slovanech neboli Emauzy). Nejstarší dochované české slovo bylo zapsáno roku 1057 na listinu, vydanou při příležitosti založení litoměřické kapituly.Legenda Kristián pojednává o životě a utrpení sv. Václava a jeho babičky sv. Ludmily. Legenda je na vysoké úrovni, užívá rozsáhlá souvětí, nezvyklý slovosled, hromadí synonyma. Vyprávění je živé až dramatické. Pramenem jsou staroslověnské legendyŽivot sv. Ludmily a Život sv. Václava jsou legendy psané ve staroslověnštině. Byli předlohou Legendy Kristián.Hospodine pomiluj ny je zlidovělá píseň, která obsahuje prvky staroslověnštiny. Časem získala funkci hymny. Jejím autorem by mohl být sv. Vojtěch. Literatura 12. století V tomto století latina zvítězila nad staroslověnštinou, ale objevují se i první stopy literárního užití češtiny (glosy, bohemiky).Chronica Bohemorum neboli Kosmova kronika česká. Je psána latinsky a jejím autorem je kanovník Kosmas. Kronika popisuje období od příchodu praotce Čecha do r.1125, kdy Kosmas zemřel. Je dělena na tři části: 1. příběhy z doby pohanské; 2. vyprávění pamětníků; 3. Kosmova současnost. Kosmas byl skvělým vypravěčem s bohatým slovníkem a oživoval svou kroniku i dramatickými dialogy a citáty z římských autorů. Kosmova kronika česká je zajímavá tím, že v ní není ani zmínky o staroslověnské literatuře a je jasné, že se ji autor snažil zamlčet.