Vývoj českého divadla v 19. století

15.
a) první pokusy o českou dramatickou tvorbu, hry na hradech a zámcíchČeské divadlo mělo málo času na to, aby se mezi husitskými válkami a Bílou horou. rozvinulo Přejímalo se ze zahraničí. V 18. stol. si bohatí šlechtici budovali divadla ve svých sídlech a zvali si kočovné herecké společnosti. Obliba italské opery. Poněmčování. V jezuitských klášterech bylo součástí výuky i divadlo. Hrály se hry s náboženskou tématikou (latinsky). V období baroka byla odmítána renesanční díla (např. Shakespeare). Znovu zavedena zásada tří jednot. Bohatí měšťané sledovali hry od Schilera, Goetha nebo Moliera.Interludia – Kratší jednoaktovky. Zábavný až fraškovitý charakter, lidové. b) divadelní počátky v národním obrození
Václav František KocmánekNejznámější tvůrce interludií. Jednoduché, komické, fraškyZamilovaný ponocný – První česká hra (1763). Pantomima s hudebním doprovodem. Český text přednášeli němečtí a italští herci – proto neměla hra úspěch. Selské (sousedské hry) – Na venkově. Psali je písmáci. Moc se jich nedochovalo. České loutkářstvíPol. 18. stol. Nositelé českosti. Pouze česky. Měli velký úspěch a vliv na NO. Témata – převážně historická, pohádky, balady. Postava Kašpárka (Neposedný šibal, dobrá nálada, svým jednáním napravuje špatnosti).