ČESKÁ POEZIE KONCEM 19. A V POČÁTKU 20. STOLETÍ – česká moderna

Josef Svatopluk Machar (1864 – 1942) – iniciátor a významný představitel České moderny, narozen v Kolíně, studia v Praze, úředník ve Vídni, po vzniku ČSR několik let generální inspektor Čs. armády. V dějinách literatury označován jako rouhač, ironik i útočný kritik, význam především jeho tvorba 90-tých let, kritický postoj k českému maloměšťáctví
sbírky Confiteor I až III. – osobní zpověď moderního člověka, který nevěří v národní a nadosobní ideály. Sbírka Čtyři knihy sonetů (1891 – 1893), Sbírka Tristium Vindobona (1893) – nový typ politické poezie, sbírky Zde by měli kvést růže (1894), Magdalena (1894) – epické verše zachycující osudy žen. 1900 – rozpad České moderny – uzlový bod jeho poezie, začíná se věnovat cyklu básnických sbírek Svědomím věků – prochází dějinami lidstva, ovlivněn Nietzscheovou filozofií, hledá silné a vyjímečné osobnosti – sbírky Golgatha (1901), V záři helénského slunce (1906), Jed z Judey (1906), Kam to spěje? (1926)
pouze antika je mu ztělesněním hledaného ideálu

Antonín Sova – (1864 -1928) – významný představitel České moderny, impresionista a symbolista, získal i světový věhlas, pocházel z jihočeského Pacova, studoval práva, prošel několik zaměstnání, nakonec úředník městské knihovny v Praze, trpěl řadu let míšní chorobou, samotář – typ básníka prezentujícího složitou citovost moderního člověka
počáteční tvorba je impresionistická – Květy intimních nálad (1891), Z mého kraje (1892)
další sbírky – zasahují problémy doby, Sova se zařazuje mezi básníky protispolečenské revolty, sbírky symbolistické – Soucit a vzdor (1894), Zlomená duše (1896), Vybouřené smutky (1897), Údolí nového království (1900), Dobrodružství odvahy (1906), sbírka Zpěvy domova (1918) – reakce na světovou válku, Sbírky Krvácející bratrství (1920), Jasná vidění (1922) – nastolí otázky všeobecného bratrství lidí i nesmiřitelnost sociálních konfliktů. koncem života se vrací k tématům přírody, domova obyčejného člověka – sbírky Básníkovo jaro (1921), Básně nesobeckého srdce (1922), Naděje a bolesti (1924), Drsná láska (1927)

Otokar Březina (1868 – 1929) – další významný představitel České moderny, symbolista světového významu, tvůrce poezie myslitelské a filozofující s bohatým jazykem a metaforikou, narodil se v Počátkách na Českomoravské vysočině, stal se učitelem, působil v Nové říši na Moravě a v Jaroměřicích, žil v ústraní, ale zařadil se do kontextu světové literatury
první sbírka – Tajemné dálky (1895) – básníkova vzpomínka na neradostně uplynulé mládí
sbírka Svítání na západě (1896) – básník chápe smrt jako vysvobození z pozemských starostí
sbírka Větry od pólů (1897) – nejabstraktnější sbírka celé jeho tvorby, hledá odpovědi na základní filozofické otázky
poslední dvě sbírky:Stavitelé chrámů (1899), Ruce (1901) – spojují pozemský život s poznáním vesmíru a vesmírného řádu
jeho tvorbu doplňuje kniha esejí Hudba pramenů (1903) a nedokončené Skryté dějin