JAN HUS

JAN HUS (? 1371 – 6. července 1415) – narodil se v jihočeském Husinci u Prachatic. Studoval na Univerzitě Karlově. Dostal titul mistra. Pak vystudoval bohosloví a v roce 1400 byl vysvěcen na kněze. Na Karlově univerzitě působil jako univerzitní profesor. Od roku 1402 kázal v kapli Betlémské. Kázal česky, a proto byly jeho myšlenky přístupné všem posluchačům. Do Betlémské kaple přilákala jeho kázání i mnohé představitele vyšších společenských vrstev. Roku 1409 měl zásluhu na vydání Dekretu Kutnohorského, jímž se Univerzita stala doménou Čechů a byl na ní omezen vliv cizinců. (upravil hlasovací právo na UK ve prospěch české národnosti. Češi měli 3 hlasy; cizinci 1 hlas). Po vydání dekretu se stal rektorem UK. Když začal vystupovat stále ostřeji, zesílily proti němu útoky církve. Spor mezi Husem a jeho odpůrci vyvrcholil, když vystoupil proti odpustkům. Papež hrozil Praze uvalením klatby (zákaz vykonávání církevních obřadů). Hus opustil Prahu a začíná kázat na Kozím Hrádku. Potom odchází na hrad Krakovec. Roku 1414 byl císařem Zikmundem vyzván, aby své učení obhájil v Kostnici před nejučenějšími představiteli církve. Hus byl však koncilem (shromáždění církevních hodnostářů za předsednictví papeže) odsouzen jako kacíř a 6. července 1415 byl upálen na hranici. Husova literární činnost je spjata s jeho univerzitní a kazatelskou činností.
Latinská díla
• De orthographia Bohemica – O pravopise českém – latinský text ve kterém se věnoval češtině. Navrhuje zjednodušení českého pravopisu ze spřežkového (cz) na diakritický (č). Diakritická znaménka (żádá => ż nabodeníčko krátké, á nabodeníčko dlouhé). Upravoval i slovní zásobu češtiny, přizpůsoboval ji hovorové češtině.
• Quodlibet – cokoliv – soubor projevů na rozmanitá témata
• De ecclesia – O církvi (15. století) – latinské dílo, ve kterém vyslovil názor, že papež ani biskup nejsou, pokud nežijí v souhlase se zásadami křesťanství, členy církve. A nedodržují-li Kristovo učení není třeba je poslouchat. Stal se hlavním argumentem proti Husovi v Kostnici. Zde také kritizuje vybírání peněz za obřady. Hlavou církve není papež, ale Ježíš Kristus. Pokud byly názory vloženy od latinských spisů, tak se revolučnost názorů moc neprojevila.

Náboženská díla
• Výklad Viery, Desatera a Páteře (15. století) – výklad tří základních modliteb (Věřím v Boha, Desatero a Otče náš). Toto učení poskytlo příležitost k úvahám o morálce a ke kritice společnosti.
• Knížky o svatokupectví (15. století) – jsou nejútočnější, kritizuje nesmírné bohatství církve. Bojuje proti odpustkům, protože si je nemůže dovolit každý a protože se hříchy takto vykoupit nedají. Opět vyjadřuje nesouhlas s vybíráním poplatků za církevní úkony. Nesouhlasí s tím, že krmí mnohé pochlebníky, chovají čeleď, kupují mnoho nepotřebných věcí, stavějí nákladné domy a boří dobré, chovají zvěř (koně, psy).
• Postila (15. století) – tento spis napsal v době, kdy mu bylo znemožněno kázat. Post illa verba = po oněch slovech. Výklad po čtení bible.
• Dcerka – v tomto spise se obrací k ženám. Dává jim rady, jak správně žít.
Součástí tvorby jsou české a latinské listy, které adresoval přátelům, prostým lidem, cenné jsou listy z Kostnice.
• Žižkův Vojenský řád (15. století) – významné dílo doby husitské.
• Jistebnický kancionál (15. století) – zpěvník, ve kterém jsou nejznámější písně husitské – Ktož jsú boží bojovníci (husitský chorál, výzva k důvěře v Boha, který ochrání životy bojovníků), Povstaň, povstaň, veliké město Pražské.