MLUVNICE – Původ a vývoj jazyka 1.část

MLUVNICE – Původ a vývoj jazyka. Jazykový systém, z čeho vyplývá příbuznost slovanských jazyků a jak je dělíme

Na světě je přes 3000 jazyků. Příbuzné jazyky tvoří jazykové rodiny. Mezi jazyky jsou shody, které přispívají k porozumění. Tyto shody jsou vzájemnými kontakty nebo příbuzností jazyků. Na základě srovnání jazyků vznikla teorie o společném původu jazyků.

Jazyk praslovanský
Staroslověnština je první spisovný jazyk a jeho období trvalo více než 200 let.
Indoevropské jazyky
– indoíránské – indické, íránské (perština)
– řecké
– italské – latina – z lidové latiny vznikly dnešní jazyky románské (italština, španělština, portugalština, francouzština, rumunština)
– keltské – irština, bretonština
– germánské – angličtina, němčina, holandština, dánština, norština, švédština, islandština
– baltské – litevština, lotyština
– slovanské – viz vývoj praslovanštiny

• Vývoj praslovanštiny a vznik češtiny
kolem roku 2000 př. n. l. se jazyk praslovanský oddělí od indoevropského jazyka. V dalším období se rozdělil na tři skupiny: 1) západoslovanské jazyky (čeština, slovenština, polština, hornolužičtina, dolnolužičtina)
2) východoslovanské (ruština, běloruština, ukrajinština)
3) jihoslovanské (slovinština, srbština, chorvatština, makedonština, bulharština)

• Vývoj českých samohlásek a souhlásek
13. st. – změkčení
r- ř (repa – řepa)
g – h (gora – hora)
12. – 14.st.
a – ě (duša – duše) – pouze u měkkých samohlásek
á – ie
u, ú – i,í (dušu – duši) – pouze u měkkých samohlásek
ě – e (dusě – duše)
14. – 16. st.
ó – uo – ú, ů (kóň – kuoň – kůň)
ú – au(do 1/2 19.st.) – ou (sůl – saul – soul) – pouze uprostřed a na konci slova
ý – ej – pouze v nářečích
ie – í (viera – víra)
é – í (réci – říci) – nejprve po měkkých souhláskách a poté i po tvrdých souhláskách
aj – ej (vajce – vejce)