Vznik česky psané literatury, Rytířská epika

Vznik česky psané literatury

První česká věta je zapsána v zakládací listině litoměřické kapituly a pochází z poloviny 11. století
Do literárního života stále více proniká čeština. Poznáváme to z tzv. glos. Poznáváme z nich úroveň češtiny. Nejvýznamnější jsou glosy Vídeňské a Svatořehořské.

GLOSY – české poznámky v latinských textech

• Svatý Václave, vévodo české země – (12. století) druhá nejstarší česká píseň. Původní 3 sloky se později rozrostly o další. Byla to neoblíbenější duchovní píseň. Obracení k sv. Václavu – prosba o ochranu před zlými věcmi. I tato píseň měla úlohu hymny.

Svatý Václave, vévodo České země,
kníže náš, pros za nás Boha,
Svatého Ducha! Kriste eleison.
Ty jsi dědic České země,
rozpomeň se na své plémě,
nedej zahynouti nám ni budoucím,
Svatý Václave! Kriste eleison.

Rytířská epika
• Alexandreis (13. – 14. století) – první český veršovaný epos o Alexandru Velikém (Makedonském), vychází z latinských a německých předloh, avšak tuto látku aktualizuje. Za masku Alexandra je dosazen český král Přemysl Otakar II. Autor ukazuje panovníkovi, jak má správně vládnout. Radí aby šel vždy první v boji, získá-li město, tak aby každého odměnil. Z 9000 veršů se dochovala pouze asi jedna třetina.
• Tristan a Izolda – rytířský epos, inspirovaný francouzským příběhem
• Kronika trojánská (15. století) – je psána prózou, vypráví o Trojské válce. První česká tištěná kniha.