MLUVNICE – Původ a vývoj jazyka

9.století: 1097 – ze Sázavského kláštera vyhnáni mniši – opět nastupuje latina
11.-12.století – čeština v rukopisech. První česká věta v zakládací listině litoměřické kapituly (1057) – primitivní pravopis
1) Pravopis primitivní
– vychází z latiny
– problémy se záznamem specifických českých hlásek
2) Pravopis spřežkový
– užívá dvou i více lat. hlásek pro záznam jednoho čs.písmene
– ojedinělý výskyt čs. textů
14.století
– rozvoj češtiny, která se šíří mezi šlechtu a měšťanstvo =>rozvoj slovní zásoby, skladby, začíná se psát i poezie a od pol.i próza. Nejdokonalejší jazyk – Tomáš Štítný
15.století – husitství – rozšíření češtiny do všech sfér života, Jan Hus – diakritický pravopis – nabodeníčka
15.-16.století – humanismus – rozvoj češtiny i jako mezinárodního jazyka v uhrách a Polsku – rozvoj sl. zásoby – přejímání slov, vznik dlouhých souvětí, J.A.Komenský
16.století – rozvoj knihtisku – vydávají se i mluvnicE, slovníky – Daniel Adam z Veleslavína, vzniká „Kralická bible, pravopis bratrský – oficiální jazyk až do NO
17.,18.století, Bílá hora, NO = zpomalení vývoje jazyka, česky mluví nejnižší vrstvy. Uplatňuje se němčina, latina snahy o očištění jazyka od cizích vlivů – nešťastné,NO – 1781 – zrušení nevolnictví, snahy obnovit spis. češtinu, Josef Dobrovský – „Mluvnice spis češtiny“
Pravopis analogický:
Josef Jungmann – obohatil sl. zásobu, česko – německý slovník
František Palacký – obohatil skladbu a slohovou stránku jazyka
pol.19.století – mizí knižní a archaické výrazy, do spisovné češtiny proniká hovorová čeština – Němcová, Havlíček, Jan Gebauer – jazykovědec, státní jazyk – němčina
1918- úkoly: vypracovat vědeckou terminologii, kultivovat úř. češtinu
konec 20.let 20.století – formuje se skupina Pražský lingvistický kroužek – zdůrazňuje různé fce jazyka – I.Olbracht,protektorát- čeština vytlačována – žádné stopy to nezanechalo