Nejznámější latinské legendy u nás jsou:

Legenda o sv. Václavu, Kristiánova legenda (o sv. Václavovi a sv. Ludmile), která obhajuje staroslovenskou vzdělanost a oslavuje panující Přemyslovce , Malá a velká legenda o sv. Prokopovi a zahraniční Legenda Aurea. Česky psané legendy jsou Legenda o sv. Prokopovi a Legenda o sv. Kateřině. Úplně novým žánrem je kronika, která popisuje chronologicky historické události, bohatěji však k tomu využívá beletrické prvky a zaujímá vlastní názor. Už 1. česká kronika – Kronika česká od kanovníka svatovítské kapituly Kosmy je právem považována za nejvýznamnější památku latinského písemnictví u nás. Kronika se dělí na tři části – nejstarší pověsti z dob pohanských (začíná pověstí o stavbě Babylónské věže), vyprávění pamětníků a kosmova současnost. Kosmas čerpal materiály i ze svých diplomatických poslání, jimiž byl často pověřován. Byl zastáncem západní církevní organizace a možná proto se vůbec nezmiňuje o staroslověnských památkách. Po Kosmově smrti se objevily i pokusy o doplnění kroniky.Poprvé se také objevuje náboženské drama, které se vyvinulo z velikonočního přednášení úryvků písma. K oblíbeným námětům patřila návštěva tří Marií u Kristova hrobu. V 11. stol. se literatura odpoutává od závislosti na církvi, kvůli posilování kulturního postavení šlechty. Tomuto procesu se říká zesvětštění (laicizace) literatury. Jeho znakem je prosazení národních jazyků do literatury. Novými kulturními centry se stávají dvory velmožů a proto se objevují i texty související s životem šlechty. Na svém dvoře si mecenáš (šlechtic) vydržuje spisovatele a básníky, kteří vyjadřují názory a chválí svého pána.